ruzovyamodrysvet.sk

Příručka Ružový a modrý svet je na českém a slovenském knižním trhu vskutku ojedinělé dílo, věnované vyučujícím i rodičovské veřejnosti a ostatním na pomoc jejich genderově korektní práci s žáky/němi a dětmi ve všech formách práce s nimi. Díky příbuznosti slovenského jazyka s českým ji mohou bez problémů používat čeští vyučující.

Témata jsou volena tak, aby podporovala rovnost pohlaví a citlivý a nemanipulovaný rozvoj genderové identity u dětí, pročež je nezbytným předpokladem genderová kompetence vyučujících. V úvodu se správně podotýká, že pro genderově korektní práci s dětmi nepostačí vlastní zkušenost vyučujících. Jedná se o kvalifikaci, které vyučující nikdo neučil, a přitom je povinností školy podílet se na vývoji světa k rovnoprávnosti, akceptování jinakosti a k otevřenosti.
Příběh Babetky je názornou, osvěžující ukázkou protipólu „tradičního“ a mnohé dívky svazujícího pojetí ženství, jež se sice zprostředkovává z generace na generaci rodinou, médii a školou, avšak zdaleka již nemůže vyhovovat jako životní scénář všem dívkám bez rozdílu povah, zájmů, schopností a ambicí. To si musí vyučující zřetelně uvědomovat, chtějí-li dostát poslání školy jako veřejné služby. Příručka jim v postavě Babetky poskytuje obraz dívky, kterou žákyně a žáci potřebují jako životní vzor více než jakýkoli „tradiční“ typ, odpoutaný od rychle se měnící reality. Také postava Pocahontas, vtipně zapojená do Babetčina příběhu, posiluje odvahu dívek vydat se po „netradičních“ cestách životem. Jen vyskakování dívek na stůl při spatření myši (s. 217) už je snad nenávratnou minulostí, a „zkrocení myši“ na pomocnici (s. 218) mi poněkud připomnělo „zkrocení“ ženy vstupem do manželství; dala bych přednost příměru počítačové myši jako kamarádky a kolegyně, se kterou dobře kooperuji.

Vyučující a rodiče dostávají prostřednictvím příručky k dispozici přehledy, návody a metodiky, jak rozpoznat genderové stereotypy (s. 31), stereotypy v dětské literatuře (s. 42-43), jak pomáhat týrané ženě (ale i týranému muži!, s. 148-149), jak podpořit děti v akutní situaci (s. 149-150), jak povzbuzovat sebevědomí dívek (s. 210-211) a mnohé další.

Díky výstižnému autorskému jazyku pomáhá příručka těm, kdo se prozatím neseznámili s vlivem genderovaných sociálních struktur na osobní identitu a míru svobody člověka, rychle a jasně si uvědomovat skutečnost (termín laskavý sexismus, s.55; vyvlastnená sexualita, s. 116; názvy článků Rodiče bez křídel, Čo sa v škole o nerovnosti naučíš…, s. 248 aj.). Je však přehlednou a užitečnou rádkyní i těm vyučujícím a zainteresovaným, kteří již mají základní znalosti o genderové problematice.

Autorky nejen umějí vyjadřovat se genderově korektním jazykem, nýbrž také připomínají uživatelské obci spojitost mezi tzv. generickým maskulinem a produkcí a kanalizací hierarchických struktur ve společnosti. Zdůraznění role rodově korektního jazyka je v našich zemích doposud ojedinělé; zejména v české lingvistice narůstá dluh vůči genderovému výzkumu. Protože role jazyka jako nenápadného mocenského nástroje k ovlivnění mluvčích je skrytá a těžko pochopitelná bez názorných příkladů, uvítala bych výčet některých jazykových prohřešků proti rovnosti šancí, například navykání dívek být vždy čtena a zmiňována jako druhá v pořadí: muži a ženy, chlapci a děvčata apod.

Důležitou součástí příručky jsou hry, tematizující sociální konstrukt ženství a mužství a podněcující děti k tvořivému přístupu k vlastní genderové identitě. (Název Metodiky pokládám za méně vhodný než Hry; ostatně by název Hry podle mého názoru lépe zviditelnil fakt, že autorky nemíní produkovat nové společenské normativy, nýbrž nabízejí svobodnou volbu.) Seznam odborné literatury za každou kapitolou je nepostradatelným vodítkem pro ty, kdo by se chtěli tématikou zabývat hlouběji.

V dalších vydáních je zapotřebí obsáhleji ukázat souvislosti mezi školou jakožto silně patriarchalisticky stigmatizovanou institucí - a růstem násilí v ní. Studující se na pedagogických fakultách sice učí o problémových dětech, avšak nezasazují poznatky do kontextu s tím, jak je škola organizovaná. Autorky mohou důrazněji připomenout vyučujícím, že škola má být především dílnou. Zaměřit pozornost vyučujících na odbourání všudypřítomného hodnocení žáků, a z něj plynoucího neustálého napětí. Kromě podporování často genderově vymezovaných talentů je nezbytné získávat vyučující pro povzbuzování sebevědomí u slabších a méně nadaných jedinců a přispívat tak k vyrovnané atmosféře ve škole. Jen na základě genderových souvislostí máme šanci vyučujícím vysvětlit, proč stejně logické, jako poslat nejlepší žáky školy na lyžařský kurz do Alp, je poslat tam právě ty slabší, aby se v krásném prostředí a za odborného vedení učili lyžovat (mohli by si třeba „vysloužit“ svou účast motivačním esejem).

Příručka je cennou pomůckou při vykročení do genderově strukturované reality a zaslouží intenzívní propagaci v učitelském odborném tisku a mezi učitelskou i rodičovskou veřejností. Elektronická verze na CD by nepochybně pomohla rozšířit ji rychleji, a zároveň by ji učinila přitažlivou pro všechny, kteří dávají přednost práci na počítači. Vyučující a všichni ostatní, kteří na základě této četby porozumí škodlivosti lpění na „tradičních“ rolových stereotypech a osvojí si přístupy, k nimž je příručka iniciuje, by pak jistě brzy mohli referovat o příznivých výsledcích nových forem svého výchovného působení.

Dr. Jana Valdrová je germanistka, vyučuje na Katedre germanistiky Pedagogickej fakulty Jihočeskej univerzity v Českých Budějoviciach.